Nepřipravené provozování džezu pro vlastní zábavu

.....neboli vysvětlení pojmu "Jam Session". Něco takového proběhlo v úterý 9.12. v již zmíněném Dělnickém domě. Po naložení potřebných aparátů do auta jsme mohli já a Franta (ArGuit) vyrazit objevovat nové a zajímavé věci. Každý samozřejmě po svém. Pro mě to byl jedinečný zážitek ve všech směrech. Málokdy mám příležitost si na vlastní uši poslechnout improvizaci. Po vkročení do místnosti zde převládala pohodová atmosféra, neboť se sešli lidé, kteří už toto setkání považují za pravidelnost. My jsme zde byli poprvé a proto u našeho stolu spíše vládla nervozita, tu navíc posílil fyzicky a psychicky zničený Petr :-). Společně ještě s dvěma znalci hudby a hráči na nástroje jsme vytvořili (tedy kromě mě) improvizační skupinu. Nervozita po prvním zahrání a pár pivech však ihned opadla. Střídaly se zde, řekněme, dvě skupiny, které se později začaly promíchávát a "Dělňákem" proudily nevšední rytmy a tóny. Během večera jsme však nezůstali jen u piv a kofol, ale zaskočili si i s naším "zodpovědným vedoucím" do "Tábora u Dobrého rohu" (informace pouze pro zasvěcené účastníky tábora). Kromě improvizační hudby se zde prostřídaly i některé staré známé hitovky. Mě však více zaujaly ty neobvyklé, neznámé a nevyzkoušené melodie. Chlapci a dívka byli opravdu výborní a až na trošku nepovedený konec si to já i oni skvěle užili. Pocta muzikantům..... Jen mě mrzí fotky, které jsou trochu nekvalitní. Tady jsem našla jedno video z akce http://www.stream.cz/video/3/202183-jam-session a dokonce odkaz na pár kvalitnějších fotek než ty moje http://kremill.rajce.idnes.cz/JAM_SESSION_-_9._12._2008/

Jam Session

Nezávazné setkání muzikantů v kavárně MÚZA (Dělnický dům) proběhne dne 9.12. Začátek je ve 21:00 a vstupné 0,- Kč :-)

100 000 let sexu. O lásce, plodnosti a rozkoši

Pozvánka na výstavu do Brna na Špilberk, která probíhá od 14.11.2008 do 15.2.2009. Více na http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=100-000-let-sexu-o-lasce-plodnosti-a-rozkosi

LE 11e FESTIVAL DU FILM FRANCAIS

Ve dnech od 20. do 23. listopadu bude v Brně v kině Art probíhat přehlídka francouzských filmů. Program zde:

Zamilovaná zvířata ČT 20. 11. 18.45 Mlčení Lorny ČT 20. 11. 21.00 Veřejný nepřítel č. 1 PÁ 21. 11. 18.30 Veřejný nepřítel č. 1: Epilog PÁ 21. 11. 21.00 Podzimní zahrady SO 22. 11. 18.30 Mezi zdmi SO 22. 11. 21.00 Karamel NE 23. 11. 18.45 Rumba NE 23. 11. 21.00

Ráda bych se zastavila u filmu Mezi zdmi, jenž je považován za neočekávanější film festivalu. Jinak odkaz na podrobnější informace: http://www.kinoartbrno.cz/special/11-festival-francouzskeho-filmu http://fff.volny.cz/2008/cz/aktual/. Tak si udělejte čas a třeba se tam uvidíme...

Anketa

Tak co budete dělat na Silvestra?

Rytmy Středozemního moře opět v Brně

Letos již podruhé vystoupí v Brně francouzská "karavana" neboli El Gafla. Tentokrát v klubu Fléda ve středu 29.10. Začátek vystoupení je naplánován na dvacátou hodinu a ceny vstupenek se pohybují od 140,- v předprodeji a 160,- na místě. Ale pozor na koupi přes internet, neboť tam si i tak účtují dohromady 160,- s jakýmsi dvacetikorunovým správním poplatkem. Lidi, určitě to ale stojí za ty peníze, protože tato skupina nikoho nenechá chladným :-)

Trochu přemýšlení patří k životu

"Udělat si pauzu, vám může pomoci vrátit se do života." (Jonas Ridderstrale)

Doporučená literatura pro každého

O knize Vladimira Bartola Alamut se toho napsalo už mnoho, proto je těžké si na ní udělat vlastní názor. Příběh je tolik opravdový, ale zároveň těžko uvěřitelný, že dokáže čtenáře pohltit. Tak jako když Josip Vidmar vyprávěl Vladimíru Bartolovi příběh o šíleném orientálci, který si získával věrnost svých vojáků tím, že je omámil, pak je v tomto stavu poslal do fiktivního ráje a oni mu byli zcela oddáni díky představě návratu do ráje jako odměna. Tento příběh se Bartolovi stal námětem pro napsání Alamuta.

Každý, kdo knihu četl, si dovede představit, proč se Bartol rozhodl právě pro toto téma. Při pohledu na obal knihy vidím muže, který touží po boji a následném vítězství a je schopný pro to udělat cokoliv. Ale copak je to v dnešní době jiné? Každý přeci touží po tom mít všechno, moc, peníze. Někdo za tím jde tvrdě a někdo se spokojí s tím, co má. Ráda bych tuto knihu doporučila a věřím tomu, že každého zaujme.

Cimbálovka na hradě

V neděli 28.9. se na svatého Václava konala v Brně na hradě Veveří ochutnávka vína. Já, moje sestra, její manžel a má návštěva ze Slovenska jsme si jí nenechali ujít. Měli jsme možnost si prohlédnout i řezbářské symposium. Jde o sochy z lipových klád, které mezinárodní společnost sochářů a řezbářů připravila k poctě sv. Václava. Celou výstavu doprovázely tradičně historické stánky s různými dárkovými a kovářskými předměty. Košt vína a burčáku zpříjemňovala cimbálová muzika. Někteří však tradiční košt nepochopili a raději si dali pivo :-) Při zadním nádvoří ještě navštěvníci mohli obdivovat výstavu živých dravců. Byl to náročný den, hlavně strmý výstup na hrad, který některé z nás dost zmohl.

Raft tak trochu jinak

O prázdninách bylo krásné počasí, ale téměř poslední víkend takovéhoto počasí jsem byla "zlanařena" na sjezd slovenské řeky Hornád. Jelikož jsem ještě nikdy na vodě nebyla, byl to velký vnitřní boj, jestli jet nebo ne. Nakonec mi to připadlo jako úžasný nápad. Hornád je podle délky pátou nejdelší řekou na Slovensku (měří 286 km) a pramení při Vikartovcích ve výšce 1050 m n. m. My jsme začali při korytu nádrže Ružin. Já to nakonec měla jako relaxační plavbu, protože veškeré náročné služby obstarali hoši. Aby se dobře nafukoval raft, tak se bylo potřeba pořadně posilnit Spišskou hruškou. Celou cestu jsme také měli doprovod vodařů na kajacích. Hlavní zastávky byly při hospodách, jak jinak. Tam jsme museli natankovat v podobě pálenek. Řeka byla ze začátku dost vyschlá, takže jsme občas šoupali zádama a zadkama o kameny. Akorát rybáři z nás nebyli moc nadšení. Rychlost jsme sice neměli bůhví jakou, ale legrace opravdu nechyběla. Kluci měli výhodu ve využití záchodů, stačila malá zastávka u břehu a mohli si ulevit. Se mnou to bylo trochu horší. Největší vzrůšo nás potkalo hned na začátku, když jsme museli nahánět šlapku za tři tisíce zrovna v té nejdivočejší části řeky. Naštěstí to dopadlo dobře. Na poslední zastávce v hospodě jsme se už museli najíst, protože při veslování člověku opravdu vytráví. A pak jsme mohli vyrazit na poslední úsek, který už byl na okraji Košic. Byla jsem z toho opravdu nadšená a určitě bych si to znovu zopakovala. Proto bych i ráda něco podobného každému doporučila.

Žití života

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to....... (A. Einstein)

Prodloužený víkend v Čuchonsku

Celá cesta do Finska mi trvala 5 dnů. Ve čtvrtek 14.8. večer mi jel autobus z Košic do Prahy, odkud mi letělo letadlo do Helsinek. Na letiště jsem dorazila brzy ráno, ale letadlo mělo vzlétnout až ve tři hodiny odpoledne. Proto jsem strávila kolem osmi hodin na pražském letišti. Připadala jsem si jak ve filmu Terminál :-) (poznámka jen pro zasvěcené, kteří film viděli). Ani nevím, co všechno jsem dělala, ale celkem rychle mi to uteklo a já mohla projít kontrolami a vyrazit do Helsinek. Tam už na mě čekal známý, u kterého jsem spala a který byl tak úžasný, že mi věnoval letenku. Po setkání mě už vezl k sobě a já se mohla kochat krásnou finskou přírodou. Už jen z letiště cestu lemovala spousta stromů a menších lesíků. Vše bylo náročné, a proto jsem už v pátek večer pouze odpočívala. Druhý den jsem dopoledne čekala na svého domovníka a jelikož se zdržel déle než měl, tak jsem se šla projít po městě Espoo, kde bydlí. Je to takové malé městečko nedaleko Helsinek. Po cestě jsem nakoupila na oběd jídlo. Odpoledne už bylo celkem škaredě, takže zbytek dne jsme prolenošili a koukali na filmy. Druhý den jsme se vypravili do přístavního města Hanka. Jelikož jsme nemohli najít nějaké pořádné centrum, tak jsme se otočili a jeli domů. A v pondělí, poslední den, jsem už strávila v hlavním městě. Sama jsem se vypravila do centra. Jelikož já hloupá si nedobila baterky do foťáku, tak mám málo fotek, ale zajímavost jsem vyfotila a to českou hospůdku. Helsinky nejsou ale podle mě příliš turistické město. Chyběly mi nějaké ukazatele a bez mapy se mi špatně orientavalo. Ale na těch nejdůležitějších místech jsem byla a to mi stačilo :-)

Svatba J+J

Konečně k tomu došlo!!! Moje sestra se vdávala a byla to ta nejkrásnější nevěsta ze všech. Samozřejmě nechci opomenout ženicha, ale vždy se nejvíc kouká na nevěstu. Stalo se to 9.8.2008 v zahradě rosického zámku. Samozřejmě nechyběly předsvatební hektické přípravy, ale všeho s mírou. Při obřadě jim také nezapomnělo trochu zapršet pro štěstí a veselý pan oddávající mohl začít pečetit jejich společnou cestu. Sešlo se opravdu mnoho zajímavých lidí. Nejen z Německa a Slovenska, ale také ze Srbska, Ruska, Nigérie a Rakouska. Po obřadě se ke slovu dostali fotografové a poté jsme mohli vyrazit na hostinu. Ta se pořádala v malebném hotýlku Harmonie v Zastávce u Brna, kde novomanžele přivítali tradičním rozbitím talíře. A pak už jsme se mohli jen veselit. Taťka ještě pronesl pár milých slov a to byla volná cesta k prvnímu programu dne. Degustace vína pomohla nesmělým k uvolnění a zábavní moderátoři nás dovedli až k příchodu dalších hostů. Pak už se jen popíjelo a tancovalo. Ale dlouho jsme novomanžele nenechali klidné a připravili pro ně další těžkou zkoušku. Schovali jsme nevěstu v jedné místnosti v hotelu a ženich jí musel hledat, což se mu podařilo docela rychle. Nejnáročnější bylo vylovit klíč v balonku z bazénu. Po dojemném setkání jsme se opět vrátili k tanci, jídlu a pití. Teta Liba si ještě zahrála na cigánku, které se nelíbilo, že se její manžel Jörn znovu oženil a nechal jí těhotnou a s děckem na krku. Opravdu výborný herecký výkon. Musím jí pochválit :-))) A večer už byl jen v duchu uvolnění a relaxace a možná trochu divných šílených lidí. Krásně prožitý den a už nemám co dodat.....

Klidně divocí koně

Teď tady budu publikovat cizí výtvor. Natrefila jsem totiž na překlad jedné z mých oblíbených písniček, trochu se v ní vidím, ale kdo ne!? Každý si v ní najde své: DIVOCÍ KONĚ ROLLING STONES Prožívat dětství je snadné Věci, které jsi chtěla, jsem pro Tebe koupil Nepůvabná paní, ty víš, kdo jsem Ty víš, že si Tě nemůžu nechat proklouznout rukama Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Díval jsem se na Tebe trpíc tupou, bolestivou bolestí Teď ses rozhodla ukázat mi to samé Žádné radikální odchody nebo zákulisní tahy By mne nemohly přimět cítit větší hořkost nebo s Tebou zacházet nevlídně Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Vím, že mé snění o Tobě bylo hříchem a lží Mám svou svobodu, ale nemám moc času Víra byla zničená, slzy musí být vyplakány Žijme nějaký život poté, co zemřeme Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně, pojedeme na nich jednoho dne Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně, pojedeme na nich jednoho dne

Jízda po jižních Čechách

Beru si do ruky papír, kde mám vypsán harmonogram mého posledního aktuálního výletu. A pomocí něho mohu přiblížit nejzajímavější chvilky mé a Jančiny (sestra) "dámské Jízdy". V lehkém duchu české road movie jsme částečně obkreslily trasu upraveného kabrioletu. Svou Zuzanku jsem však ušetřila takovéhoto tuningu.

V pondělí 14.7. začalo naše dobrodružství. Nevím proč, ale toto datum mi připadá takové nějaké magické. První zastávka byla ve městě Třebíč. Prošly jsme si židovskou čtvrť společně s jejím hřbitovem a Synagogou. K nízkému vstupnému v Synagoze jsme měly i zajímavý a bohatý výklad mladé průvodkyně. Po skončení procházky jsme opět nasedly do auta a vyrazily směr Telč. Zde jsme se dlouho nezdržovaly, vyfotily si hlavně náměstí a pokračovaly do Českých Budějovic. V nich nás už čekal první noclech a to ve vysokoškolských kolejích. Ubytování nás vyšlo na 440Kč za obě. Trochu jsme si prošly tamní centrum a zapadly do restaurace Karla IV., kde jsme si daly naší první společnou večeři. Po cestě na ubytovnu už naštěstí tolik nepršelo, tak jako při procházení městem, ale Janku to příliš nenadchlo, protože jejím prodyšným a vodou nasáklým botám již nebylo pomoci. Také jsme si vyzkoušely "budějckou" hromadnou dopravu.
V úterý 15.7. byla prvním cílem po probuzení návštěva českobudějovického Tesca, abychom nakoupily nové a nepromokavé tenisky. Konečně se tento den na nás usmálo sluníčko a nás čekala první zastávka v malebné vesničce Holešovice, které jsou známé svým náměstím ve stylu selského baroka. A nyní už začala Jízda. "Střihly" jsme si to kolem Temelínu, po řetězovém mostě vedoucí přes řeku Lužnice. A nejenom tento most byl zajímavý, vzrušující byla i cesta k němu, kde jsem si občas říkala, že by byla legrace, kdyby jelo naproti nějaké auto, protože některé úseky silnice byly opravdu dělané jen pro jeden vůz. Poté jsme pokračovaly do města Tábor, kde jsme si prošly místní podzemí a vyšláply si kostelní věž. Po této návštěvě jsme si zajely trochu do přírody, konkrétně do Chýnovských jeskyň. Moc pěkná procházka, ale trochu chladnější. Krátkou zastávku jsme měly ve městě Písek a jelikož se už blížil večer, začaly jsme přemýšlet nad noclehem. Prvním typem bylo přespání ve Strakonicích. Ale již po vjezdu do tohoto města námy projela husí kůže. Jelikož na nás nepůsobilo příliš vlídně, vypravily jsme se do nedaleké Volyně. Zde jsme však opět neuspěly a proto jsme nakonec skončily v autokempu u Vimperku. Ne všem byl tento nocleh příjemný (Janka ví, o čem "mluvím"), ale základní hygienické potřeby zde byly, tak jsme si neměly na co stěžovat, to ani nemluvím o sumě za přespání. Dohromady jsme totiž zaplatily pouhých dvěstě korun.
Ve středu 16.7. nás čekal příjemný výlet do filmově známé vesničky Hoštice, kde jsme dokonce potkaly jednu z hereček. Působila však na nás jakýmsi malým dojmem. Dlouho jsme se nezdržely a pokračovaly na hrad Helfenburg. Moc krásné místo, kde pobíhaly kozenky (místní atrakce). Z věžičky jsme měly možnost vidět mnoho zajímavých míst, např. Boubín nebo Temelín. Po návratu k autu jsme hned vyrazily směr Český Krumlov. Po cestě jsme se však ještě zastavily u přehrady Lipno, a to přímo v městečku Černá v Pošumaví. Zde jsme si nakoupily pár zásob a celé natěšenné jsme pokračovaly do českokrumlovského hostelu. Toto město na mě zapůsobilo snad nejvíc. Sice zde bylo "milion" turistů, ale tento ruch byl zpestřením celého výletu. Zajímavůstkou byl již zmíněný hostel. Byl totiž vystavěn v budově ze 13. století.
Ve čtvrtek 17.7. už nás čekal návrat domů, ale neodpustily jsme si návštěvu ještě pár míst. Konkrétně kláštera Zlatá koruna, kde však byl drahý vstup, tak jsme si ho prohlédly aspoň zvenku. Bohužel nám k tomu i pršelo. Kvůli tomu jsme musely trochu pozměnit plány a jely směr Jindřichův Hradec. Takovým pěkným vyvrcholením byla návštěva Muzea jindřichohradecka, kde bylo mnoho zajímavých expozic, asi nejznámější byly Krýzovy pohyblivé jesličky, ikdyž pro obě byla nejhezčí výstava fotografií Jaroslava Havlíka z cest po Asii.
No, co víc napsat, jen to, že po cestě bylo mnoho zážitků a vzrušení, a pestrost trasy opravdu nechyběla. Děkuji Jani za super výlet!