Květen je měsíc lásky, kdy to v lidech pěkně vře. Někteří se líbají a někteří dědí staré domy. V životě je to tak, že se člověk nejdřív narodí, užívá si dětství a pak dospěje (tedy jak kdo). V této fázi má ta naivka pocit dělat si samé radosti. Ale je rekonstrukce několik desítek let starého domu radost? Pro mě naštěstí ano. Ale jak dlouho tato radost vydrží?! No kdo by z tohoto statečku tu radost neměl:
Takže teď realita. Od května tento statek zažívá pěkně drsnou realitu, od úklidu, bourání, prachu až k pomalému zvelebování. Je to dřina, ale taková ta příjemná, co člověka dokáže naplnit něčím květnatým. Nejdřív se musel provést obrovský úklid všech místností, pak začalo obouchávání všech zdí. Jelikož se tomuto domku nevyhnula vlhkost, tak se musí pořádně podříznout. Někdy fotodokumentace mluví za vše a řekla bych, že od května do listopadu se toho udělalo hodně.
