Rytmy Středozemního moře opět v Brně

Letos již podruhé vystoupí v Brně francouzská "karavana" neboli El Gafla. Tentokrát v klubu Fléda ve středu 29.10. Začátek vystoupení je naplánován na dvacátou hodinu a ceny vstupenek se pohybují od 140,- v předprodeji a 160,- na místě. Ale pozor na koupi přes internet, neboť tam si i tak účtují dohromady 160,- s jakýmsi dvacetikorunovým správním poplatkem. Lidi, určitě to ale stojí za ty peníze, protože tato skupina nikoho nenechá chladným :-)

Trochu přemýšlení patří k životu

"Udělat si pauzu, vám může pomoci vrátit se do života." (Jonas Ridderstrale)

Doporučená literatura pro každého

O knize Vladimira Bartola Alamut se toho napsalo už mnoho, proto je těžké si na ní udělat vlastní názor. Příběh je tolik opravdový, ale zároveň těžko uvěřitelný, že dokáže čtenáře pohltit. Tak jako když Josip Vidmar vyprávěl Vladimíru Bartolovi příběh o šíleném orientálci, který si získával věrnost svých vojáků tím, že je omámil, pak je v tomto stavu poslal do fiktivního ráje a oni mu byli zcela oddáni díky představě návratu do ráje jako odměna. Tento příběh se Bartolovi stal námětem pro napsání Alamuta.

Každý, kdo knihu četl, si dovede představit, proč se Bartol rozhodl právě pro toto téma. Při pohledu na obal knihy vidím muže, který touží po boji a následném vítězství a je schopný pro to udělat cokoliv. Ale copak je to v dnešní době jiné? Každý přeci touží po tom mít všechno, moc, peníze. Někdo za tím jde tvrdě a někdo se spokojí s tím, co má. Ráda bych tuto knihu doporučila a věřím tomu, že každého zaujme.

Cimbálovka na hradě

V neděli 28.9. se na svatého Václava konala v Brně na hradě Veveří ochutnávka vína. Já, moje sestra, její manžel a má návštěva ze Slovenska jsme si jí nenechali ujít. Měli jsme možnost si prohlédnout i řezbářské symposium. Jde o sochy z lipových klád, které mezinárodní společnost sochářů a řezbářů připravila k poctě sv. Václava. Celou výstavu doprovázely tradičně historické stánky s různými dárkovými a kovářskými předměty. Košt vína a burčáku zpříjemňovala cimbálová muzika. Někteří však tradiční košt nepochopili a raději si dali pivo :-) Při zadním nádvoří ještě navštěvníci mohli obdivovat výstavu živých dravců. Byl to náročný den, hlavně strmý výstup na hrad, který některé z nás dost zmohl.

Raft tak trochu jinak

O prázdninách bylo krásné počasí, ale téměř poslední víkend takovéhoto počasí jsem byla "zlanařena" na sjezd slovenské řeky Hornád. Jelikož jsem ještě nikdy na vodě nebyla, byl to velký vnitřní boj, jestli jet nebo ne. Nakonec mi to připadlo jako úžasný nápad. Hornád je podle délky pátou nejdelší řekou na Slovensku (měří 286 km) a pramení při Vikartovcích ve výšce 1050 m n. m. My jsme začali při korytu nádrže Ružin. Já to nakonec měla jako relaxační plavbu, protože veškeré náročné služby obstarali hoši. Aby se dobře nafukoval raft, tak se bylo potřeba pořadně posilnit Spišskou hruškou. Celou cestu jsme také měli doprovod vodařů na kajacích. Hlavní zastávky byly při hospodách, jak jinak. Tam jsme museli natankovat v podobě pálenek. Řeka byla ze začátku dost vyschlá, takže jsme občas šoupali zádama a zadkama o kameny. Akorát rybáři z nás nebyli moc nadšení. Rychlost jsme sice neměli bůhví jakou, ale legrace opravdu nechyběla. Kluci měli výhodu ve využití záchodů, stačila malá zastávka u břehu a mohli si ulevit. Se mnou to bylo trochu horší. Největší vzrůšo nás potkalo hned na začátku, když jsme museli nahánět šlapku za tři tisíce zrovna v té nejdivočejší části řeky. Naštěstí to dopadlo dobře. Na poslední zastávce v hospodě jsme se už museli najíst, protože při veslování člověku opravdu vytráví. A pak jsme mohli vyrazit na poslední úsek, který už byl na okraji Košic. Byla jsem z toho opravdu nadšená a určitě bych si to znovu zopakovala. Proto bych i ráda něco podobného každému doporučila.