Klidně divocí koně

Teď tady budu publikovat cizí výtvor. Natrefila jsem totiž na překlad jedné z mých oblíbených písniček, trochu se v ní vidím, ale kdo ne!? Každý si v ní najde své: DIVOCÍ KONĚ ROLLING STONES Prožívat dětství je snadné Věci, které jsi chtěla, jsem pro Tebe koupil Nepůvabná paní, ty víš, kdo jsem Ty víš, že si Tě nemůžu nechat proklouznout rukama Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Díval jsem se na Tebe trpíc tupou, bolestivou bolestí Teď ses rozhodla ukázat mi to samé Žádné radikální odchody nebo zákulisní tahy By mne nemohly přimět cítit větší hořkost nebo s Tebou zacházet nevlídně Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Vím, že mé snění o Tobě bylo hříchem a lží Mám svou svobodu, ale nemám moc času Víra byla zničená, slzy musí být vyplakány Žijme nějaký život poté, co zemřeme Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně, pojedeme na nich jednoho dne Divocí koně by mě nemohli odtáhnout pryč Divocí, divocí koně, pojedeme na nich jednoho dne

Jízda po jižních Čechách

Beru si do ruky papír, kde mám vypsán harmonogram mého posledního aktuálního výletu. A pomocí něho mohu přiblížit nejzajímavější chvilky mé a Jančiny (sestra) "dámské Jízdy". V lehkém duchu české road movie jsme částečně obkreslily trasu upraveného kabrioletu. Svou Zuzanku jsem však ušetřila takovéhoto tuningu.

V pondělí 14.7. začalo naše dobrodružství. Nevím proč, ale toto datum mi připadá takové nějaké magické. První zastávka byla ve městě Třebíč. Prošly jsme si židovskou čtvrť společně s jejím hřbitovem a Synagogou. K nízkému vstupnému v Synagoze jsme měly i zajímavý a bohatý výklad mladé průvodkyně. Po skončení procházky jsme opět nasedly do auta a vyrazily směr Telč. Zde jsme se dlouho nezdržovaly, vyfotily si hlavně náměstí a pokračovaly do Českých Budějovic. V nich nás už čekal první noclech a to ve vysokoškolských kolejích. Ubytování nás vyšlo na 440Kč za obě. Trochu jsme si prošly tamní centrum a zapadly do restaurace Karla IV., kde jsme si daly naší první společnou večeři. Po cestě na ubytovnu už naštěstí tolik nepršelo, tak jako při procházení městem, ale Janku to příliš nenadchlo, protože jejím prodyšným a vodou nasáklým botám již nebylo pomoci. Také jsme si vyzkoušely "budějckou" hromadnou dopravu.
V úterý 15.7. byla prvním cílem po probuzení návštěva českobudějovického Tesca, abychom nakoupily nové a nepromokavé tenisky. Konečně se tento den na nás usmálo sluníčko a nás čekala první zastávka v malebné vesničce Holešovice, které jsou známé svým náměstím ve stylu selského baroka. A nyní už začala Jízda. "Střihly" jsme si to kolem Temelínu, po řetězovém mostě vedoucí přes řeku Lužnice. A nejenom tento most byl zajímavý, vzrušující byla i cesta k němu, kde jsem si občas říkala, že by byla legrace, kdyby jelo naproti nějaké auto, protože některé úseky silnice byly opravdu dělané jen pro jeden vůz. Poté jsme pokračovaly do města Tábor, kde jsme si prošly místní podzemí a vyšláply si kostelní věž. Po této návštěvě jsme si zajely trochu do přírody, konkrétně do Chýnovských jeskyň. Moc pěkná procházka, ale trochu chladnější. Krátkou zastávku jsme měly ve městě Písek a jelikož se už blížil večer, začaly jsme přemýšlet nad noclehem. Prvním typem bylo přespání ve Strakonicích. Ale již po vjezdu do tohoto města námy projela husí kůže. Jelikož na nás nepůsobilo příliš vlídně, vypravily jsme se do nedaleké Volyně. Zde jsme však opět neuspěly a proto jsme nakonec skončily v autokempu u Vimperku. Ne všem byl tento nocleh příjemný (Janka ví, o čem "mluvím"), ale základní hygienické potřeby zde byly, tak jsme si neměly na co stěžovat, to ani nemluvím o sumě za přespání. Dohromady jsme totiž zaplatily pouhých dvěstě korun.
Ve středu 16.7. nás čekal příjemný výlet do filmově známé vesničky Hoštice, kde jsme dokonce potkaly jednu z hereček. Působila však na nás jakýmsi malým dojmem. Dlouho jsme se nezdržely a pokračovaly na hrad Helfenburg. Moc krásné místo, kde pobíhaly kozenky (místní atrakce). Z věžičky jsme měly možnost vidět mnoho zajímavých míst, např. Boubín nebo Temelín. Po návratu k autu jsme hned vyrazily směr Český Krumlov. Po cestě jsme se však ještě zastavily u přehrady Lipno, a to přímo v městečku Černá v Pošumaví. Zde jsme si nakoupily pár zásob a celé natěšenné jsme pokračovaly do českokrumlovského hostelu. Toto město na mě zapůsobilo snad nejvíc. Sice zde bylo "milion" turistů, ale tento ruch byl zpestřením celého výletu. Zajímavůstkou byl již zmíněný hostel. Byl totiž vystavěn v budově ze 13. století.
Ve čtvrtek 17.7. už nás čekal návrat domů, ale neodpustily jsme si návštěvu ještě pár míst. Konkrétně kláštera Zlatá koruna, kde však byl drahý vstup, tak jsme si ho prohlédly aspoň zvenku. Bohužel nám k tomu i pršelo. Kvůli tomu jsme musely trochu pozměnit plány a jely směr Jindřichův Hradec. Takovým pěkným vyvrcholením byla návštěva Muzea jindřichohradecka, kde bylo mnoho zajímavých expozic, asi nejznámější byly Krýzovy pohyblivé jesličky, ikdyž pro obě byla nejhezčí výstava fotografií Jaroslava Havlíka z cest po Asii.
No, co víc napsat, jen to, že po cestě bylo mnoho zážitků a vzrušení, a pestrost trasy opravdu nechyběla. Děkuji Jani za super výlet!

Broken Flowers

Je samozřejmě spousta filmů, které jsem viděla a oblíbila si, ale o jednom bych se chtěla zmínit a ráda bych ho doporučila. Film Broken Flowers (čes. Zlomené květiny) sice nezaujme každého, ale pokud máte rádi nenáročný děj, tak se vám určitě zalíbí. Nemá cenu popisovat obsah filmu, protože byste pak z něho nic neměli, ale dobrým vodítkem je určitě herec Bill Murray v hlavní roli, který si zde zahrál postaršího svůdníka žen. Film sice není nijak zvlášť akční, ale obsahuje mnoho scének se zvláštním humorem, které každý možná nepochopí. nebo se v něm neuvidí. Ale určitě stojí za to ho vidět.