Odkaz na zajímavou francouzskou kapelu

http://karimelgafla.free.fr/

Kapela El Gafla vystoupila v únoru tohoto roku v klubu Alterna v rámci festivalu Bonjour Brno ve spolupráci s Alliance Francaise. I já jsem měla tu čest je poznat a byla jsem velice mile překvapena. Ikdyž to jsou slabá slova....

Doporučuji navštívit

http://www.autorskecteni.cz/2008/

Books are Books

Kaolínové jezírko

Ráda bych jen napsala malé ale milé doporučení na příjemné koupání blízko Brna, kde jsem byla s kamarádem tuto neděli. Je to u vesničky Lažánky. Pokud na tento blog někdo zabrouzdá, tak budu moc ráda, když někdo napíše i jiné typy na přírodní koupání v okolí Brna http://www.lazanky.cz/index.php?clanek=192

Za rodinou na východ

Konečně jsem se zase dostala za svou babičkou a dědečkem do Košic. Je to nepříjemné, když máte rodinu šestset kilometrů daleko. Ale tentokrát jsem si cestu na Slovensko užila maximálně. Nejenom že jsem vyzkoušela, jak mi šlape auto, ale i jaké mám řidičské schopnosti. Vše proběhlo až moc dobře, ta moje holka je ďáblík, jen kdybych měla trochu víc odvahy na dálnici, myslím, že by jela i rychleji jak těch 160km/h. Zalekla jsem se při cestě tam, když před námi na slovenské dálnici policajti zastavili jednoho v octávce. Bylo to však i náročné, protože Slováci nejsou zrovna ohleduplní a musíte se pořád soustředit. Musím taky pochválit svojí mamku, která úžasně nahradila GPS :-) Jelikož jsme tam byly jen tři dny, tak jsme měly každý den dost nabitý. V neděli, když jsme doraziliy jsme tedy ještě spíše odpočívaly. Babička nás opět pěkně vykrmovala. V pondělí nás čekal příjemný výlet na Zemplínskou Šíravu a Vinné jezero. Večer nás obšťastnila návštěvou moje super teta. V úterý jsme s mamkou šly do města, kde jsme si udělaly radost nákupem oblečení. Odpoledne jsme již tradičně jeli už všichni na Pereš do zahrady.

Grilovačka a pak kačka

Neměli jste někdy chuť si ugrilovat pořádné šťavnaté masíčko? A co takhle ještě pod širým nebem? To je přeci úžasná představa. K tomu samozřejmě pár ukecaných kamarádů, známých i neznámých a o zábavu není nouze. Nebo že by tomu ještě něco chybělo!? No jo, taková večerní "dobrovolná" koupel v bazénku dodá pravé grilovačce šmak. A kdo je třeba náhodou vegetarián, tak si může koupit v Tescu Pepu na grilování. Jen škoda, že byla trochu zima, proto jsme se museli koupat oblečení. Abych nezapomněla, taky nesměl chybět alkohol na zahřátí.

Mokrý výlet na kolech

V neděli jsme měli s Jankou a Jöernem naplánovaný výlet na kolech do přírody, a to přesně do Bzence. Byla to jedna z Vinařských stezek, kterých je na Moravě požehnaně. Vyjeli jsme něco po desáté hodině z Brna autem, kam jsme naložili kola. Cesta trvala necelou hodinku a jak jsme zase kola složili, mohli jsme vyrazit. Ze začátku to vypadalo na příjemnou a ne moc náročnou cestu, ale po pár kilometrech už nás čekal nepříjemný dlouhý stoupající kopec. To nás ale neodradilo a my pokračovali. Kolem jedné hodiny jsme už dostali docela hlad a proto jsme zastavili u jakéhosi šrotoviště, kde jsme se nadlábli výbornými náležníky, které den předem ukuchtila moje sestřička. K tomu byl výborný zákusek, ořechové šátečky. Jenomže pak nás potkal nepříjemný déšť, kvůli kterému jsme nejenom zmokli, ale který nás asi na hodinu zdržel schovaný pod stromem. Z toho důvodu jsme trochu změnili trasu, když přestalo pršet. Jenomže jedno milé překvapení nás ještě čekalo a to v podobě cesty "úžasným" blátem. Pěkně jsme si obalili kola, takže se nám hned jelo příjemněji. Ale i přes všechny negativní události se udělalo krásné počasí a my s chutí, i s malým blouděním, pokračovali dál. Po padesáti kilometrech jsme v pořádku dojeli k autu a unaveni jeli domů. Jen teda ještě jedna malá zastávka, Jöernův sběr černého beze na sirup :-))))) Doteď mi leží ve sklepě pořádně zablácené kolo, které se mi nechce umývat.

Jen si tak trochu zakouřit

Ty středy jsou nějaké začarované, vždy se něco děje, tak jako tento týden. S kamošem a jeho kamošema jsme byli posedět na Skleněnce a trochu si odfrknout. Byli jsme silná hulící čtyřka, která nezná hranice. Ikdyž to trochu přeháním, po jednom jointíku jsme už měli skoro všichni dost. Akorát člověk zjišťuje, že pokud s někým hulí, koho moc nezná, tak se ztrácí v konverzaci. A to přesně se stalo mně, kluci si náramně rozumněli, ale já byla trochu mimo. Což neznamená, že bych se skvěle nebavila. Nechci tady popisovat průběh zkouřeného člověka, to určitě každý, kdo někdy hulil, zažil. Perfektně nám k tomu hrála muzika, jakési reggae. Samozřejmě si nemůžu odpustit pár fotek, snad to nebude ostatním zúčastněním vadit, když je zveřejním. Franta mi s tou dýmkou připadá jak starý hulič, úplný profík :-) Zato já vypadám, jak kdybych držela lízátko. Taky nechybí fotka veškerého potřebného materiálu!!!!

Vzduchem z práce

Ve středu 4. června jsem byla na "poslední večeři" s lidma z práce, ve které už nějaký ten rok pracuji brigádně. Akce se opravdu vydařila, až na počasí. Zlatým hřebem večera měl být let balónem, tedy pouze vypuštění na lanech pár metrů nad zem, ale i tak to byl skvělý zážitek. Z práce jsme odešli něco po poledni a na jednu hodinu jsme dorazili do Medlánek na letiště. Nejdřív nás tam bylo pár, tak jsme si povídali a popíjeli. Já začala nejprve nealkem. Jelikož jsem se ocitla ve velmi příjemné společnosti, začala jsem ochutnávat své oblíbené červené víno. Bohužel foťák měli v rukách občas amatéři, takže jsou většinou rozmazané. Samozřejmě taky nechybělo nějaké to grilované masíčko. Po chvíli se to tam docela zaplnilo, přišli i bývalí spolupracovníci a známí známých. Na třetí fotce je silná dvojka - nejvyšší boss Jeff vlevo a jeho spolumajitel. Fešáci, co!? No a tady už nám přivezli balón, jen trochu později, protože byl strašný slejvák. Jojo, Kubíček balloons :-) No a pak už se nelenilo, stavělo a létalo. Možná bych z toho měla větší zážitek, kdybych byla víc střízlivá. No a na poslední fotce jsou už první šťastlivci, co vylétli vysoko do nebes, jen to teda trochu pálilo na hlavě.

Létající hmyz

Tak tohle je moje nová krasavice,
co mi bude zdobit auto,
jak z toho udělám samolepku,
tak tady bude fotka i s autem :-)
Musím hlavně poděkovat mému
šikovnému kamarádovi, který jí vytvořil.

Malinký výlet do Rájce nad Svitavou

S ženskou částí rodiny jsem se vypravila na svatební výstavu do Rájce nad Svitavou, kde jsme si nenechaly ujít i návštěvu zámku a jeho okolí. Moc příjemné a sympatické sídlo. Taky nám neušel model dokonalého muže. A mě nejvíc zaujaly zadní dveře. Nádherná idylka na lavičce v parku. Romantika se dá prožít za jekékoliv situace.

Benátky

Nejsem si jistá, ale asi málokoho napadne navštívit Benátky v mrazivém zimním období, ale v dnešní době už zimy nejsou tak krušné, jak bývaly, tak jsme se s kamarádkou rozhodly toto romantické místo obšťastnit naší přítomností. Nejprve jsme tam chtěly být při jejich největších oslavách karnevalu, ale nakonec jsme se rozhodly o týden později, aspoň jsme měly větší klid na procházení památek. Letěly jsme z pražské Ruzyně, kde zatím probíhalo vše bez problémů, a to nízkonákladovou slovenskou společnosti Skyeurope. Naštěstí let netrval dlouho, tak jsem nemusela prožívat dlouhodobý strach z letu.

Když jsme přistály v Benátkách, jeden starší Ital se dal s kamarádkou do řeči a myslel si, že jsme sestry. Mluvil dobře česky, byl to italský redaktor a vracel se z Prahy do Bologne domů. Z letiště jsme se musely ještě dopravit autobusem do města Mestre, které sousedilo s Benátkami a kde jsme měly zamluvený hotýlek. Moc příjemné ubytování, jen jsme to docela dlouho hledaly, proto jsme si trochu odpočinuly, když jsme tam dorazily, hlavně po brzkém vstávání, letu a dlouhé chůzi do hotelu. Ale dlouho jsme nelenily a vyrazily jsme místní dopravou do srdce Benátek. Trošku jsme měly problémy s dorozumíváním, protože Italové moc anglicky nemluví. Pak nás ale čekal nádherný výhled z mostu na kanál. Na náměstí Sv. Marka toho bylo taky hodně k vidění, jen nechápu, jak si někdo může na sebe nechat naplácat tolik holubů, trošku hnus. Jak jsme se procházely, začaly jsme mít hlad, proto jsme zašly do jedné restaurace, jen nám hned nedošlo, že je šest hodin a že mají Italové siestu, takže jsme zase hladověly, na fotce je vidět, jak se s tím neštvou, ikdyž tam mají hosty :-) No a tím přišli o zákazníky, jídlo jsme pak pořešily nákupem pár dobrůtek v obchodě. Další den jsme si už naplánovaly větší výlety. Nejzáživnější byla návštěva jednoho z ostrovů kolem Benátek. Cesta lodí byla trošku divočejší, ale přežily jsme to. Ostrov Lido nám ale připravil takové malé překvapení. Jako velké holky jsme se bezcílně vypravily podél velké pláže a na cestě zpátky jsme tak trošičku zabloudily. Největším zážitkem pro nás byla návštěva muzea Peggy Guggenheim, který jsme z tohoto muzea obě určitě odnesly. Poté jsme se rozhodly si udělat procházku po méně frekventovaných uličkách, až jsme zase trochu zabloudily, Benátky jsou zkrátka velice zrádné a nebezpečné, ikdyž máte mapu. Ale aspoň jsme mohly na vlastní oči spastřit, jak se suší prádlo v Itálii, resp. Benátkách.

Moje nová holka

Zatím moje nejnákladnější hračka, Peugeot 306 1.4, r. 94. Má už hodně najeto, ale pořád šlape jako hodinky. Pár hodin v servisu jí dodalo ještě větší šťávu a troufla si i na novější Škody Fabie. Dala na rovné silnici 170km/h, ale noha na podlaze úplně nebyla, vzpomněla jsem si totiž na ten řidičák v tašce, co mám a ráda bych ho nějaký ten pátek ještě měla :-)

Ještě pár fotek k výletu