Jen si tak trochu zakouřit

Ty středy jsou nějaké začarované, vždy se něco děje, tak jako tento týden. S kamošem a jeho kamošema jsme byli posedět na Skleněnce a trochu si odfrknout. Byli jsme silná hulící čtyřka, která nezná hranice. Ikdyž to trochu přeháním, po jednom jointíku jsme už měli skoro všichni dost. Akorát člověk zjišťuje, že pokud s někým hulí, koho moc nezná, tak se ztrácí v konverzaci. A to přesně se stalo mně, kluci si náramně rozumněli, ale já byla trochu mimo. Což neznamená, že bych se skvěle nebavila. Nechci tady popisovat průběh zkouřeného člověka, to určitě každý, kdo někdy hulil, zažil. Perfektně nám k tomu hrála muzika, jakési reggae. Samozřejmě si nemůžu odpustit pár fotek, snad to nebude ostatním zúčastněním vadit, když je zveřejním. Franta mi s tou dýmkou připadá jak starý hulič, úplný profík :-) Zato já vypadám, jak kdybych držela lízátko. Taky nechybí fotka veškerého potřebného materiálu!!!!